Jak přemýšlíš

Ne tu velkou životní. Tu malou, kterou nikdo neplánoval.

Odvaha a nerozvážnost vypadají zvenku úplně stejně. Zevnitř vůbec ne.

Neptáme se, jestli se soustředíš. Ptáme se, co děláš, když se nesoustředíš.

Rozdíl, který popsal Barry Schwartz. Maximalizátoři dopadají líp a cítí se hůř.

Paměť není záznam, ale převyprávění. A každý si ho vypráví jinak.

Autonomie patří k nejsilnějším faktorům spokojenosti v práci i doma. Spočítáme ji.

Sedm vteřin a je hotovo. Zajímavější je, co s tím uděláš potom.

Dunning-Kruger je skutečný a zároveň nejčastěji špatně citovaný jev v psychologii.

Flow není nálada, ale popsaný stav s konkrétními podmínkami. Podíváme se, kolik jich máš.

Zvenku to vypadá stejně. Člověk, který si to hlídá. Zevnitř je to naopak.

Kontrola se pozná podle toho, co uděláš, když ji nemáš.

Dvě možnosti, obě stejně dobré. Co uděláš?

Otevřenost patří k pěti nejlíp podloženým rysům osobnosti. Ptáme se na chování, ne na to, jak se vidíš.

Prokrastinace není lenost. Zjistíme, co to u tebe je doopravdy.

Klasický pokus se dělal s dětmi a bonbonem. Tady jde o dospělé verze.

Předsevzetí padají, návyky drží. Rozdíl není ve vůli, ale ve spouštěči.

Situace, ve kterých se všichni ostatní rozhodli dřív než ty.

O tom, jak si vykládáš vlastní cestu. A co to s tebou dělá.

Odpověď „být šťastný“ neplatí, ta se řekne moc snadno. Zajímá nás, co doopravdy sleduješ.

Vnitřní a vnější motivace se chovají úplně jinak. Uvidíme, co u tebe zabírá.

Rada se přijímá hůř než kritika. A pozná se to až dlouho po tom rozhovoru.

Netolerance nejistoty je dobře popsaný rys. S úzkostí souvisí víc než samotné problémy.

Zvenku to vypadá stejně. Zevnitř je to úplně jiná nemoc.

Pět minut, kdy se neděje vůbec nic. Co s tebou udělají?