Umění

Beton, ostré hrany a nula omluv. Málokterá architektura rozdělí lidi tak rychle.

Co říkáš v galerii nahlas. A co si myslíš potichu.

Nezkoumáme, co víš. Zkoumáme, co v galerii děláš.

Co děláš v sále. A co půl hodiny po filmu.

Nepříjemná otázka. Naštěstí se dá zodpovědět jednoduše, počtem fotek v telefonu.

Jedni na prázdnou stěnu pověsí celou galerii, druzí ji nechají prázdnou. A obojí jsou si jistí, že to dělají správně.

Ne kterého máš rád. Kdo by uměl zachytit, jak vypadáš, když nepózuješ.

Ne který se ti líbí. Který odpovídá tomu, jak žiješ a jak si zařizuješ prostor.

Dvacátá léta, dvě školy a hodně odlišná představa o tom, co má věc kolem tebe vlastně dělat.

Dvě různé představy o tom, kam umění patří.

Kýč není o vkusu, ale o tom, jak se zachází s citem.

O stěnách se dá zjistit víc než z knihovny. A rychleji.