Jak se cítíš

O identitě postavené na tom, co děláš, versus na tom, kdo jsi.

Empatie není soucit. Je to schopnost odhadnout, a ta se dá měřit.

Co děláš ve chvíli, kdy si toho nikdo nevšimne?

Test o důvěře, ve kterém se ani jednou neptáme, jestli lidem věříš.

Otázky, které se ptají na cizí vyprávění, ne na tvoje názory.

Vnitřní hlas zvenku slyšet není. Zato je poznat podle toho, co po chybě uděláš.

Nikdo o sobě neřekne, že hodně. Zeptáme se proto na fotky, oblečení a odchody z večírků.

Rozdíl je zásadní a podle počtu lidí kolem se nepozná.

Prý nás nemrzí to, co jsme udělali, ale to, co jsme neudělali. Uvidíme, jestli to platí i u tebe.

Vysoká senzitivita je popsaný rys asi u pětiny lidí. Není to slabost, je to práh.

Vina říká „udělal jsem špatnou věc“. Stud říká „jsem špatný“.

Se srandou se dá projít skoro každá situace. Otázka je, jestli se s ní taky někam schováváš.

Zkus si na chvíli představit, že se nikdo nedívá. Kolik věcí by ti zůstalo?

Vděčnost se před sebou samým předstírat nedá. Před ostatními snadno.

Někdo řekne promiň a je hotovo. Někdo řekne promiň, ale.

Tři hodiny ticha. Co se za tu dobu odehraje v hlavě, má víc společného s dětstvím než s tím druhým.

Rozpoznávání emocí je měřitelná dovednost. A hlavně se v ní dá plést.

Závist se nepřiznává. Prozradí ji ale ta úplně první vteřina.

Odpuštění se pozná až po letech. Zkusíme zkratku.

Někdo tě shodí před lidmi. Mezi tím a tvojí odpovědí je vteřina, ve které se rozhoduje dost.

Každý má svůj způsob, jak se dostat z díry. Některé vedou ven, jiné hlouběji.

Nikdo o sobě neřekne, že se hádá špatně. Ptáme se proto na drobnosti kolem.

Sebesabotáž nevypadá jako sabotáž. Vypadá jako smůla, únava nebo špatné načasování.

Otázky, ze kterých se ani jedna neptá „cítíš se jako podvodník?“