Jak přemýšlíš

Situace, ve kterých se všichni ostatní rozhodli dřív než ty.

Autonomie patří k nejsilnějším faktorům spokojenosti v práci i doma. Spočítáme ji.

Kontrola se pozná podle toho, co uděláš, když ji nemáš.

Test, který se ani jednou nezeptá, jestli umíš říct ne.

Vnitřní a vnější motivace se chovají úplně jinak. Uvidíme, co u tebe zabírá.

O tom, jak si vykládáš vlastní cestu. A co to s tebou dělá.

Předsevzetí padají, návyky drží. Rozdíl není ve vůli, ale ve spouštěči.

Dvě možnosti, obě stejně dobré. Co uděláš?

Prokrastinace není lenost. Zjistíme, co to u tebe je doopravdy.

Flow není nálada, ale popsaný stav s konkrétními podmínkami. Podíváme se, kolik jich máš.

Pět minut, kdy se neděje vůbec nic. Co s tebou udělají?

Paměť není záznam, ale převyprávění. A každý si ho vypráví jinak.

Neptáme se, jestli se soustředíš. Ptáme se, co děláš, když se nesoustředíš.

Netolerance nejistoty je dobře popsaný rys. S úzkostí souvisí víc než samotné problémy.

Klasický pokus se dělal s dětmi a bonbonem. Tady jde o dospělé verze.

Zvenku to vypadá stejně. Zevnitř je to úplně jiná nemoc.

Optimismus se v psychologii neměří náladou, ale tím, jak si vysvětlujeme neúspěch.

Ne tu velkou životní. Tu malou, kterou nikdo neplánoval.

Otevřenost patří k pěti nejlíp podloženým rysům osobnosti. Ptáme se na chování, ne na to, jak se vidíš.

Rozdíl, který popsal Barry Schwartz. Maximalizátoři dopadají líp a cítí se hůř.

Dunning-Kruger je skutečný a zároveň nejčastěji špatně citovaný jev v psychologii.

Odpověď „být šťastný“ neplatí, ta se řekne moc snadno. Zajímá nás, co doopravdy sleduješ.

Zvenku to vypadá stejně. Člověk, který si to hlídá. Zevnitř je to naopak.

Sedm vteřin a je hotovo. Zajímavější je, co s tím uděláš potom.